Rok 2025

11.9. 2025 Třetí, záříová cesta do Chorvatska

Tradičně v září do chorvatské Žuljany, netradičně, ale o deset dní později. Cestou lijáky dálnice pod vodou a tak jsem to vzal po staré Plitvické. Na rychlost to vyšlo nastejno a mám ji radši. U Žuljany chcalo tak, že jsme skoro nepoznali jestli "Dustik" ještě jede nebo už plave.. Městečko ve tmě pod vodou. Nálada pod psa.Dali jsme panáka a chrupku . Příroda je všemocná za pár hodin bylo po všem zůstaly jen kaluže a na vinicích bažiny. Slunce vykouklo, voda je teplejší jak v červnu a hlavně lidi pryč a žádní uřvaní fakani. I v malém městečku Žuljana kam jezdíme řadu let se dá nalézt řada zajímavých vzpomínek na druhou světovou válku. Po mnoha hovorech s místními jsem dostal několik typů a vyrazil hledat co příroda ukrývá již 80 roků. Jsou to bývalá německa a italská kulometná hnízda. Malé betonové okopy s ložem pro zbraně v jednom případě dobře zachovaným. Součástí je i podzemní kryt pro obsluhu. A pár set metrů dál jsou betonové úkryty pro munici. Další pozici protiletadlového kulometu jsem hledal na třikrát. Malý, totálně zarostlý vršek jsem prošel ráno, znovu večer a totálně zedraný od rostlinek jsem to chtěl vzdát. Ale napotřetí to vyšlo a tam kde bych to nečekal. Ne nahoře, kde je rozhled, ale u paty kopce. Nádherně zachovalý kryt s kavernou pro munici. Včerejší den se vydařil. Před několika desítkami let + nějaké drobné jsem poprvé otevřel oči a podíval se na náš svět. Začala jízda A oslavil jsem to nalezenim dalších zajímavých artefaktů z druhé války. Pracoval jsem na tom skoro dva roky než se mi podařilo i náhodou najít člověka, který od pamětníků věděl kde byla kanónová pozice, kterou během války dobili Titovi partizáni. Dodnes tam zůstaly torza dvou kanonu vyrobených v roce 1926 v naší Škodovce. A budou tam navěky. Původní cesta zmizela ve vegetaci a místo je kromě několika stezek makchii nedostupné. Jít tímhle porostem je peklo . Naše skupinka Chorvat, Němec a já a mačeta razila na vrchol skaliska. Do 70. let zde bylo vše ponecháno, náboje, granáty, vybavení i ostatky dvou německých vojáků. Každá rodina ve vesnici měla z německé helmy nádobu na vodu pro slepice. Požár v pohoří, ale všechno zničil. Výbuchy munice se ozývaly po dva dny a rozmetaly podzemní kryty pro posádku. Mnoho věcí tam jistě ještě je, ale totálně zarostlé vegetaci. Bylo málo času a moc nescházelo a nocovali jsme na kopci. Makchie je dokonale bludiště a ztratit se dá na sto metrech. S posledním paprskem jsme se dostali na hlavní stezku a s baterkou několik kilaků k silnici. Dobrá oslava narozenin

28.7. 2025 Uranová štola

Tentokrát se podíváme do podzemí. URAN, magický prvek, který se stal především v období studené války cenější jak zlato. Na našem území se vyskytoval a veškerá jeho produkce se vyvážela na východ. To všichni víme, ale méně se ví, že v honbě za uranovou rudou se hledala další ložiska, další uran se musil najít za každou cenu, za cenu lidských obětí i na úkor krajiny. Hledalo se a našlo i na vysočině. Mnoho ložisek bylo pod ekonomickou rentabilitou, ale přesto se těžilo. Vznikaly šachty, štoly, které po vytěžení byly zasypány a upadly v zapomění. Jen na povrchu zůstaly pozůstatky lidského snažení a co je v podzemí upadlo v zapomění. Jedna štola, ale zůstala. Něco málo z ní Vám ukážu. Ložisko bylo objeveno v roce 1955 a příští rok se začalo zkušebně těžit, bylo vykopáno mnoho štol v několika patrech, ale v roce 1958 byla pro vyčerpání žíly těžba ukončena. Později s využitím nových technologií byla těžba obnovena na krátkou dobu a v roce 1977 bylo vše ukončeno a štoly i šachty byly zasypány. Ale jedno místečko zůstalo. No musel jsem se tam podívat. Zima, voda, tma, jak to v podzemních štolách bývá, bohužel samovolný zával mi po čase uzavřel cestu dál. Otvor, kterým by se protáhl asi tak jen malý pejsek zastavil moji cestu.

24.7. 2025 Zapomenutá kostnice

Udělejte se mnou krok do říše pomíjivosti a zapomění. Jsme tady skutečně jen na chvilku a pak nastane jen nicota a zmar. Proto žijme pravě teď a ne až pak. To pak už nemusí být. Na ně už taky nikdo nevzpomíná, už nejsou, možná někoho z nás jen inspirují k zamyšlení. Eroze a voda zřítila část zdi kostelíka na vysočině jehož historie sahá do 12. století. A tak se odkryla katakomba s kostnicí. V postraní lodi je část ostatků srovnána ve stylu kostnice. Dlouhé kosti po stranách a lebky ve středu. V historických pramenech jsem dohledal, že je zde na 600 lebek a několik set "hnátů" svezených z okolních zrušených hřbitovů. Nerovnaný zbytek ostatků je nahrnutý na hromadu v konci katakomby. Byl oddělený dřevěnnou přepážkou s nápisem "Co jste Vy, byli jsme i my, co jsme my, budete i Vy". Přepážka podlehla hnilobě a zřítila se. Nikdo se už nedozví kdo byli, jak žili. To je ta pomíjivost času. Kdo víte kde, nepište, nechme je spát a hlavně klemba se může zřítit, eroze pokračuje, úřady již řeší.

Druhá červnová cesta do Chorvatska

Tradičně do naší milované Žuljany. Letos byl velký hic, ale voda osvěžující. Pohodových deset dní s milými lidmi.

První červnová cesta do Chorvatska

Samarské stěny s výstupem na několik vecholů nás uchvátily. Makačka, liduprázdná příroda, nocleh v útulně v horách. Druhý den výstup na Bjielolasicu. Cestou domů zastávka v bývalé Titově politické škole v městečku Kumrovac.

Panenkarium květen 2025

Pokud pojedete do Hlinska přes vesnici Rváčov upoutá Vás při pravé straně silnice na jedné chalupě a stodole sbírka panenek a drobných hraček. Říkám tomu Rváčovské PANENKÁRIUM. Zajímavé místo. Tisíce, nejen panenek zavěšených, posazených či jinak umístěných v upravené zahradě. Místo které vyvolává u někoho úžas, strach, pochyby, údiv. Panenky se houpají ve větru, jsou vystaveny dešti, zub času pracuje a tvářím panenek dodává pochmurný výraz. Když něco, nebo někdo vybočuje ze zaběhlých stereotypů bývá podezřelý. Tak jako tohle místo. Prostě mnoha lidem vadí. Proč? Dokonale upravená zahrada v jakoby japonském stylu, tuny nanosených a uložených kamenů, upravený potůček, ošetřené kamenné ruiny, keře, prostě neskutečné množství práce. Jen ty panenky, ty mnohým vadí. Bordel na jiných vesnických zahradách je tak nějak v pohodě, to je přeci normální, ale tohle? Za mě je to tady zajímavé místo a ničím mě nepohoršuje. A jestli někdo zná Rváčov tak právě asi kvůli panenkám.

Střemošická stráň květen 2025

Jedno ze statisticky nejteplejších míst okresu Chrudim. Střemošická stráň. Lokalita masového výskytu vstavač nachový, jednoho trsu střevičník pantoflíček a mnoha dalších rostlin.

Kochánovické rybníky duben 2025

Včera jsem vyrazil fotit žabky kuňky. Ale tam kde byly jsem nemohl já, a tam kam jsem mohl nebyly kuňky. Holt smůla. Tak jsem jen pochodil po lese a něco občas cvaknul. Třeba hnízdící labuťku, která se sem vrací už mnoho let. Několik krasců čtyřtečných, už několikrát se mě lidi ptali co, že to na těch pampeliškách je. Tak to je on. Rozhlednu Chlum, jsem moc rád, že ji zatím žádný blb sprejer neponičil. A smutnou fotku nakonec, pomníček tragické události před 79 lety při které zemřely čtyři třináctileté děti a dvě byly těžce zraněny. Nalézá se při lesní cestě, vedoucí od rybníku Perný v kochánovickém rybničním úvalu ve směru k hájence u Smrkova Týnce pod Zabitým kopcem. Chlapcům byla osudná manipulace s minometným granátem.

PR Habrov duben 2025

PR Habrov a dymnivka dutá (Corydalis cava). Když jsem chtěl spatřit krásu drobných květů dymnivky použil jsem metodu focus bracketing, skládané makro. Pak je vidět i to co při prvním pohledu oko v přírodě nevidí.

PR Habrov duben 2025

TIP NA VÝLET. PR Habrov u Chrudimi. Moc se neví, že to je jedno z našich nejstarších chráněných území. Začalo se o nem jednat už ve třicátých letech minulého století. Mnoho let jsem tu nebyl a tak jsem byl zvědavý jak prosperuje dymnivka dutá (Corydalis cava), nejen kvůli které tady chráněné území vzniklo. Daří se ji dobře a to je paráda. Porost je bohatý a dokonce nerozšlapaný. Tak opatrně.

PR Habrov duben 2025

Dnes jsem jel do PR Habrov u Chrudimi fotit dymnivky duté a potkal jsem majku fialovou (Meloe violaceus). Jsem rád, že se tenhle zajímavý brouk šíří tryskovou rychlostí. Holt mu oteplování svědčí. Před mnoha lety byl u nás velmi vzácný a na Chrudimsku se vyskytoval pravě kousek odsud. V okolí Uhřetic na vyvážkách hlíny z cihelen. Teď už je rozšířený v celém okrese a za sluných dní ho můžete spatřit na travinách kde se pase jako kravka. Akorát je trošku jedovatý. Tak jen dívat a nelízat.

PR Habrov duben 2025

Dnes jsem jel do PR Habrov u Chrudimi fotit dymnivky duté a potkal jsem majku fialovou (Meloe violaceus). Jsem rád, že se tenhle zajímavý brouk šíří tryskovou rychlostí. Holt mu oteplování svědčí. Před mnoha lety byl u nás velmi vzácný a na Chrudimsku se vyskytoval pravě kousek odsud. V okolí Uhřetic na vyvážkách hlíny z cihelen. Teď už je rozšířený v celém okrese a za sluných dní ho můžete spatřit na travinách kde se pase jako kravka. Akorát je trošku jedovatý. Tak jen dívat a nelízat.

Rok 2024

Chorvatsko říjen 2024

Od neděle do úterka a dá se toho stihnout hodně. Bývalá vojenská základna JNA na hoře Gola Plješivica. Noc u Vrelo Koreničko. Druhý den přejezd do Raduč a výstup na Vagansky Vrh trasou od východu Bunovac Malovan. Přenocování v Gospič a to bylo super. Třetí den Severní Velebit výstup na Zavižan a průzkum základny JNA na vrcholu Velebitska Plješivica. Plán splněn.